Žigulík
Za komoušů na ně fronty se čekaly
Když si kolem projel, tak babky se lekaly
Ženský po něm vždycky mlsný voči házely
Rády se i v pěti na sedačky sázely
To je auto, to je auto žigulík
Naše auto, vaše auto, žigulík
Nastartujem krásnej modrej žigulík
Naše auto, vaše auto žigulík
Žigulík, žigulík, žigulík...
Kamarádi v hospodě jenom vo něm kecali
U půllitru piva nadšeně halekali
Každý záviděl a koukal, co má kamarád
A stejně jak technik, i von do hovna šláp
Měli ho i chudáci, měli ho i bohatí
Žigulík je vozil do vlády i do hutí
To je auto, to je auto...
Žigulík...
Byla to jak machrovina, tak zároveň vostuda
Žigulík vlastnil každej blebj pobuda
Modrý, bílý, červený
Snad byly i zelený
Žigulík, to ve svých dobách býval velký pojem
Tam kde jednou projel, hnedle nechal dojem
To je auto, to je auto...
Žigulík...
V dnešních dobách už není nic jak bývalo
Na nic už se nekouká, jak se dříve koukalo
Dneska je to auto chuďasů a tmavočechů
Je na něm rez a řada divnejch plechů
Zigulík z našich silnic jistě zmizí
Však já si stále myslím, že je to zlato ryzí
To je auto, to je auto...
Žigulík, žigulík...